11. "Do toho vám nic není, Downová," řekl Snape

27. července 2011 v 14:48 | Colette |  Na schovávanou
"Takže, Snape...je Smrtijed?!" Healey stále lapala po dechu.
Seděli v jejich dívčí ložnici a probírali to, co zhruba před půlhodinou viděli. Venku se mezitím spustil pěkný liják a na okna potemnělé místnosti vytrvale bušily velké kapky. Vítr venku na ulici vířil listím a mračna se nevlídně stáhla.
"Jo," přitakal Harry, "docela určitě."
"Jak je ale možné, že je ve Fénixově řádu a k tomu všemu učí v Bradavicích?!" zeptala se rozhořčeně.
"Profesor Brumbál si myslí, že pracuje pro nás. Prý mu Snape donáší ze smrtijedských schůzek co má právě Voldemort v úmyslu. Ale ironie je v tom, že Voldemort si myslí totéž, ale opačně. Je přesvědčený, že Snape pracuje pro něj a dělá mu špeha proti Brumbálovi, takže vlastně...je to hrozně zamotané. Buď budeme věřit profesoru Brumbálovi nebo si můžeme myslet své. Ale, jedno z toho je určitě špatně...ať uděláme cokoli octneme se ve slepé uličce. Myslím, že tohle nemá cenu. Já sama vůbec nevím. Profesor Snape je… hodně nepříjemný...ale, profesor Brumbál přece nemůže být takový hlupák...já...nevím." Hermiona se tvářila zoufale.
"Já teda Brumbálovi rozhodně nevěřím, Snape je bídák," řekl Ron svůj názor.
"Ronalde! To nemůžeš, nemáme proti němu žádné důkazy, vůbec nic!" ozvala se Hermiona.
"A co dnešek?" povytáhl Harry obočí.
"Ano, ale co my víme? Mohl tam být také pro profesora Brumbála," setřela ho Hermiona.
"Vždyť ty Snapea obhajuješ!" nařkl Hermionu Harry.
"To ne!.. Když... já tomu nerozumím," složila ztrápeně hlavu do dlaní. "Je to až moc složité..."
Healey si povzdechla. Chápala je. Ale sama k tomu moc říct nemohla. Neznala Snapea tak dobře jako oni.
"Víte co? Dnes s ním mám hodinu...je čtvrtek, tak bych se ho na to mohla zeptat," navrhla.
"Zbláznila ses?" zeptal se Ron. "Pokud to opravdu uděláš, budeme tě seškrabovat z podlahy..."
Healey se na něj usmála. "To zvládnu, půjdu na to nenápadně."
"Heal," ozvala se nesouhlasně Hermiona, "opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Zkusím to," stála si Healey na svém
"Jak myslíš, ale neručím za tvoje zdraví. Co budeš dělat dnes?" optal se Harry.
"Dokrvovací a lektvar na zmírnění účinků kletby cruciatus," řekla.
Ron potichu hvízdl. "To jsme se učili na konci čtvrtého ročníku! Jsi fakt dobrá!"
"Díky." Jeho kompliment ji potěšil. Lektvary ji sice ohromně nebavily, ale jakž takž je zvládala. Navíc jak se Snapem, tak s Brumbálem opravdu hodně přeskakovali. Učila se jen a pouze to nejdůležitější.
Zezdola se ozvalo zaklepání. Stejně jako tenkrát se i teď Healey otráveně zvedla ze země a šla dolů otevřít.
"Tak tedy...hodně štěstí," usmála se na ni mile Hermiona.
"Jdu tam," zavolala mdle, když se octla u paty schodiště. "Alohomora." Lehce mávla hůlkou. V zámku od vstupních dveří to cvaklo a ona otevřela.
"Dobrý den, pane profesore," pozdravila Snapea, který stál na prahu, a už tónem mu dala jasně najevo, že mu dobrý den rozhodně nepřeje. Snape jí kývl hlavou a vstoupil dovnitř. Healey za ním zavřela. Svlékl si promočený a těžký plášť a pověsil ho na věšák. Potom vytáhl hůlku a jedním mávnutím jej vysušil. Pak se k ní otočil zády a beze slova vykročil po schodech nahoru. Vydala se za ním, věděla kam jde. Na tohle už byla zvyklá, ale neušlo jí, že dnes profesor nemá tu nejlepší náladu.
V prvním patře vstoupili do druhých dveří zleva a Healey se vydala ke skříni pro kotlík. Přinesla si ho na jedinou desku, která tady byla, a zapálila pod ním oheň. Až dosud Snape nepromluvil a to nevěstilo nic dobrého.
"Takže, dnes budu vařit ten dokrvovací lektvar?" ujistila se.
Její otázku ignoroval. "Příští středu a pátek tu budu zaskakovat místo profesora Brumbála," oznámil jí. Healey poklesla čelist. To ne!
"Počítám, že budu i nadále mít lektvary s vámi," zamračila se.
"Toho se nemusíte obávat," ušklíbl se Snape ironicky.
Healey protočila panenky. "Úžasný," zasyčela posměšně, "tohle byl vždycky můj sen..."
"Pokud si myslíte, že se na mích hodinách budete chovat takto neomaleně, tak se šeredně pletete. Nebudu už vám déle trpět ty vaše poznámky Downová," vyštěkl zničehonic rázně. Očividně mu už došla trpělivost. Tohle bylo moc. "Jestliže vám chybí slušné vychování," pokračoval, "má chyba to není. ( :D) Takže se laskavě ovládejte, jinak to ve škole budete mít mnohem těžší! Nemyslete si, že ve svých hodinách budu nějak omlouvat váš pozdní nástup na školu, ne. Budete dodržovat stejná pravidla jako ostatní žáci a stejně tak se budete účastnit zkoušení i písemek. Nebude nic druhého pro vás. A mimochodem, co to bylo na té Obrtlé?" Málem křičel. Jeho hlas postupně nabíral na hlasitosti…Nestávalo se často, že by se zrovna on neudržel.
Došlo jí, že nemá cenu zapírat. "Totiž...prostě jsme tam byli a potom..."
"Ach ták," ušklíbl se Snape. "Ano, jistě, a pak se tam jen náhodou objevili...Smrtijedi." Naráz šeptal, šeptal a výhružně si ji měřil.
"No, tak nějak..."
Snape si odfrkl. "Ovšem...takže to nemá cenu, páčit to z vás?"
"Ne," odpověděla Healey chladně.
"Nic mi nepovíte?" Už byl těsně u ní.
"Ne." Hlas se jí malinko zachvěl, stojí tu před ní Smrtijed a ona...ona mu odporuje...
"V tom případě si budu muset promluvit s Ed- s vaší matkou."
"Klidně," odsekla a otočila se k němu zády. Plané výhružky...a naprosto neohroženě si došla pro ingredience.
Snape po celou tu dobu sledoval každičký její pohyb a pokoušel se odhalit, kdo vlastně ta holka doopravdy je. Její JÁ bylo opravdu silné a svéhlavé. Očividně z něj neměla sebemenší strach, a pokud ano, rozhodně to nedávala nijak najevo.
"Kde mám postup?" stanula před ním a podívala se mu zpříma do očí.
"Postup nebudete potřebovat. Nadiktuji vám ho."
´Tak dobře, bezva, nevadí...
´ Ále vadí!´
Přiznala, tohle bylo ještě horší, než očekávala. Je docela nepříjemné, když vám někdo diktuje postup o kterém nemáte ani páru.
"Nakrouhejte tři denivky, dejte je do kotlíku a přidejte dva listy z hlavochramstího lopuchu. Nechte 10 minut jen rozvařit. Nemíchejte to! Řekl jsem jen rozvařit! Poté vymačkejte šťávu z kořene drniny do pěti polévkových lžic a přidejte do směsi v kotlíku..." začal Snape svůj monolog. Healey skoro nestíhala. Tohle byl docela těžký lektvar. Hodina se ubírala tím směrem, že profesor stále řečnil, co dělá špatně, a ona stále kmitala okolo kotlíku. Samozřejmě nikdy nezapomněl na své uštěpačné poznámky jako třeba: "Ztlumte si plamen! Chcete nás oba zabít?" nebo "Podle barvy vašeho lektvaru soudím, že jste tam přidala alespoň polovinu svého mozku, Downová." A tak dále.
"Můžete mi zopakovat, co jsem vám říkal o šupině z draka?" zeptal se Snape opět po chvilce nenávistně.
"Že je moc tvrdá a nemá se krájet," odpověděla mu automaticky.
"A můžete mi tedy vysvětlit, proč jste ji chtěla nakrájet?!"
Healey sklouzla pohledem ke své ruce, ve které držela nůž nad dračí šupinou. Jejda...Ještě že jí upozornil. Začala přemýšlet na plné obrátky co mu na to asi tak odpoví. Měla na výběr. Buď za a) prostě se přizná, že právě nadávala nad tím, jak moc ho nenávidí, nebo za b) prostě ho tím nožem zapíchne a bude to. Plán b) se jí líbil mnohem více než ten druhý. A samozřejmě byl také lehčí. Ale...jak by pak chudák Brumbál na konci roku, takhle narychlo sháněl nového učitele lektvarů? A co by ona dělala s mrtvolou? A tak se raději rozhodla pro možnost a)
"No...já jsem se nějak zamyslela..."
"Vážně?" protáhl Snape líně a vrhl na ni takový vražedný pohled, že kdyby byl opravdu skutečný, ležela by tu už v kaluži krve. "A copak bylo důležitější než váš lektvar?" sykl.
Tohle pro ni byla skvělá šance. Risk...je zisk. "Totiž...já jsem uvažovala...nad vámi," řekla tiše a nevinně se sklopeným pohledem.
"Jak to myslíte?" zeptal se Snape po chvilce nebezpečně.
"No, přemýšlela jsem, vlastně, chci říct- musí to pro vás být opravdu těžké...pracovat jako dvojí agent..."
Chvilku to vypadalo, že Snape snad něco popadne a majzne ji s tím po hlavě. Ale pak se uklidnil, zhluboka se nadechl a... "Do toho vám nic není Downová," zasyčel strašlivě. Heaey zamrazilo v zádech. Následovala nepříjemně dlouhá chvíle ticha, při které se ani jeden z nich nepohnul. Snape mlčel a Healey tím pádem nevěděla co má dělat Jen stála, usilovně se kousala do rtu a mermomocí se snažila zahnat ten nepříjemný pocit, že se Snape do ní právě pokouší udělat pohledem díru.
Oba dva je upozornil až hlasitý třesk. Healey samozřejmě na svůj lektvar úplně zapomněla a tak teď její kotlík vyletěl do vzduchu. Následovala ohlušující rána. Dívka odskočila od stolu, přikrčila se na zemi a rukama si kryla hlavu. Snape něco vykřikl a před Healey se zhmotnil obranný štít. Najednou nebylo nikde vůbec nic vidět, všude byl hustý šedý plyn, který jí drásal oči a štípal v nose. Bylo to tak rychlé, během pár sekund se vše změnilo. Začalo se jí špatně dýchat. V tu chvíli vlastně docela zapomněla na to, že v místnosti s ní byl i Snape. Teď se hlavně potřebovala dotud co nejdříve dostat pryč. Rozkašlala se a snažila se nějak přiblížit ke dveřím. Po čtyřech a naslepo tápala rukama kolem sebe. Nahmatala nějakou stěnu, opatrně se postavila a přejela po ní rukama až na její konec. Dostala se do rohu. Nic, žádné dveře. Zkusila to tedy zpět na druhou stranu. Ne. Sakra! Totálně ztratila orientaci. Teď už se opravdu začínala dusit. Ano, samozřejmě by tohle mohla prostě vyzkoušet na všech stěnách, místnost ale byla celkem velká, a až tolik času zase neměla. A mimo to, neměla ani svou hůlku...Srdce jí bilo jako splašené, spustila se zpět na podlahu a zašátrala rukama kolem sebe ve snaze ji opět najít. Nahmatal však jen spoustu prachu a třísek, a pak se jí něco silného a ostrého bolestivě zařízlo do dlaně. Ucukla a druhou rukou si ji ohmatala. Cítila, jak jí po zápěstí začínají stékat pramínky krve. Nedbala na to a i přes bolest, vystřelující jí z pravé dlaně do ramene a houstnoucí dým, se pokusila znovu najít dveře. Teď už jen zoufale lapala po vzduchu, toho se však nedostávalo. Chtělo se jí brečet. Napřáhla ruce před sebe a rozeběhla se tam, kde si myslela, že by mohla být druhá strana její učebny lektvarů. Na opatrnost už nedbala. Několikrát zakopla o rozlámaný kus dřeva nebo jí pod podrážkou zakřupalo sklo. Kyslík se najednou dočista vypařil.
Vlevo od ní cosi ošklivě zapraštělo. Z posledních sil uskočila, právě včas, aby ji nezabila masivní skříň, ve které uchovávala své výsledky z lektvarů, a která se právě dunivě zřítila k zemi. Následoval obrovský světelný gejzír a na to další, snad ještě hrozivější výbuch. Skříň se roztrhla a cáry třísek a dřeva vystřelily do všech stran. A pak z ní najednou vyšlehly rudé plameny a sžíravou rychlostí spálili její třetinu na uhel. Healey vytřeštila oči. Udusí se tu, nedostane se ven! Uhoří! Naprosto ztratila hlavu. Tlumeně vykřikla a vyrazila neurčitým směrem. Žebry tvrdě narazila na nějaký kus nábytku a upadla na zem. Teď už téměř nic neslyšela. Zamotala se jí hlava...Už jí to bylo jedno.
Ztratila vědomí.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama