11. "Do toho vám nic není, Downová," řekl Snape- pokračování

27. července 2011 v 14:49 | Colette |  Na schovávanou
Když se probudila, zjistila, že leží v posteli v jakési prostorné bílé místnosti. Podél stěn stála spousta dalších bíle povlečených čistých lůžek a nočních stolků a páchlo to tam dezinfekcí a vším dalším. Skoro to vypadalo jako by byla někde na ošetřovně.
Cítila se malátně a trochu ji bolela hlava, ale jinak nic...bylo to trochu zvláštní. Jak se sem vlastně dostala? Pomalu se jí vše začalo vybavovat...Její soukromá hodina lektvarů, narážka na Snapeovo smrtijdství ... výbuch kotlíku, spousta kouře a ... pak už jen tma. Zhoupnul se jí žaludek, no ano, vždyť se tam málem udusila... Nad tím, jak se vlastně dostala ven se až tak nezamýšlela. Opatrně se posadila. Cítila se docela dobře... Vystrčila nohy ven z postele a po chvilce zaváhání se postavila. Zjistila, že má na sobě bílou univerzální noční košili. U nohou postele našla nějaké pantofle, nazula si je a nejistě se vydala na průzkum. Velice tiše a po špičkách vyběhla ven na chodbu. Opravdu jí bylo až moc dobře. Cítila se krásně odpočatá a svěží, nic ji nebolelo. Ocitla se v kamenné, z části chladné a prosvětlené, chodbě. Byla úplně tichá a prázdná. Otevřenými okny dovnitř pronikal čerstvý teplý letní vánek a bylo cítit půdu a trávu. Obrovská okna vrhala na podlahu i stěny dlouhé pásy teplého světla.
Zhluboka se nadechla a bez váhání se vydala vpřed. Potřebovala se odsud okamžitě dostat. Neměla ani tušení kde se teď nachází. Míjela zašlá brnění a mumlající obrazy, které vykřikovali něco o tom, že tady nemá o prázdninách co dělat.
"Kampak se ženete mladá dámo?" zeptal se jí po chvilce jakýsi portrét starého muže s našedlým knírkem.
Pomalu se zastavila a změřila si ho zamračeným pohledem. "Noo, potřebovala bych zjistit, kde to sakra jsem a potom nějakým způsobem najít matku, takže se pokouším najít cestu ven," vysvětlila.
"Jak kde jste, ztratila jste paměť nebo co? Vy nepoznáváte Bradavice? Z jaké jste koleje?"
"Bradavice?" otázala se pomalu a skoro až hloupě.
"No jistě. Neměla byste si raději dojít na ošetřovnu?" optal se obraz nedůvěřivě. "A co to máte na so-"
"Ne, to ne, jsem v pohodě," utřela ho. Na nic nečekala a rozeběhla se chodbou.
Takže Bradavice...no tak to se tedy má...Tohle vážně nečekala. I když, ty středověké chodby...
Jakmile se od obrazu dostala na bezpečnou vzdálenost, zpomalila a nadšeně se rozhlížela. Tak tudy chodí studenti na hodiny...
Prošla chodbou až na její konec, zahnula za roh a octla se v jakési vstupní...hale? To ne, na to byla moc velká. Bylo to něco jako trochu menší síň. U vchodů se tyčily vždy dva zdobené sloupce a kus od ní, vlevo, zel ve stěně obrovský průchod, zřejmě na školní pozemky. Masivní dubová brána, která se vypínala několik metrů nad ní, byla otevřená dokořán a ve slunečních paprscích, které pouštěla dovnitř, tančily částečky prachu.
Ale teď, když už Healey konečně věděla, kde se nachází, najednou si uvědomila, že ven už vlastně vůbec nepotřebuje. Pohltila ji zcela jiná touha a sice: využít své šance a opravdu pořádně si to tu prohlédnout. Učitelé teď jistě budou někde na prázdninách a Brumbál asi někde u sebe v pracovně, nikoho by potkat neměla. Vypadalo to tu opravdu liduprázdně. Koneckonců, chodby byly celkem spletité a když jste to tu neznali, nebylo lehké zabloudit. Nemusí hned všichni její spolužáci, se kterými se setká už za necelé tři týdny, vědět o tom, že vlastně ještě před pár měsíci byla úplně obyčejná holka a že o kouzlech neměla ani tušení.
Při tom pomyšlení rukou bezděky zajela do kapsy pro svou hůlku. Ale ani kapsa a tím pádem ani hůlka nikde. A pak si uvědomila, že vlastně vůbec neví co se s ní stalo. Potlačila touhu rychle se vrátit zpět na...ošetřovnu? asi to byla ona, a okamžitě se dožadovat nějaké hůlky, nejlépe té její. Místo toho přešla celou Vstupní síní až k dalším obrovským dveřím a nakoukla dovnitř. Zůstala ohromeně stát.
Byla to neskutečně velká místnost, se čtyřmi kolejními stoly a v čele s jedním učitelským. Klenutý strop odrážel modrou oblohu a oblaka, která po ní volně plynula, až bylo skoro k neuvěření, že tam vůbec nějaký je.
Překvapeně vydechla a vstoupila dovnitř. Pomalu se loudala uličkou mezi stoly a rukama přejížděla po jejich starých deskách. Vyzkoušela si, jak se sedí na tvrdých dřevěných lavicích a také se koukla k učitelskému stolu. Posadila se na druhé místo zprava a rozhlédla se okolo. Musela uznat, že na tomto, o trochu vyvýšenějším místě, mají učitelé opravdu dobrý rozhled. Pravděpodobně vidí na úplně všechny žáky. Už se chystala, že se postaví, když tu náhle jí zarazil jakýsi zvuk.
Dveře na protější stěně se s tichým vrznutím otevřely a dovnitř vstoupil...Snape.
Healey ztuhla. Málem se jí zastavilo srdce. Co jí asi udělá, až zjistí, že... Že se tu bez dovolení toulá po chodbách. O výbuchu kotlíku raději nemluvě. Ano, musela uznat, že na Snapea dočista zapomněla.
Profesor za sebou rázně zavřel, nekoukal doprava ani doleva a rychle se vydal uličkou mezi jedním z kolejních stolů a zdí, pryč.
Healey, stále sedící za učitelským stolem, se maličko přikrčila, skoro mrtvá hrůzou, a znepokojeně sledovala jeho záda, jak se od ní vzdalují. Velkou síní se hlasitě rozléhaly jeho kroky. Byl už skoro u východu ven a právě ve chvíli, kdy si už málem blahopřála, jak úžasně to vymyslela se Snape zničehonic naráz zastavil.
Healey vytřeštila oči a zadržela dech. Ale to ji bohužel v ničem nepomohlo. Snape se prudce otočil čelem k ní a samozřejmě ji okamžitě uviděl.
Na chvilku zůstal strnule stát, zírajíc na ní, ale potom nehezky zbledl a Healey okamžitě vytušila, že teď jí opravdu rozmázne jako mouchu na okenním skle.
Profesor, bledý vzteky, semknul rty do hrozivě úzké linky a dlouhými kroky zamířil k ní.
Healey se vyděšeně postavila. Co s ní teď bude?! Našel ji sedět u učitelského stolu, kdyby kdekoliv jinde... Snažila se vymyslet si nějaký argument, kterým by se v případě ohrožení hájila...třeba: " Vůbec netuším, jak jsem se sem dostala!" nebo: "Ale já jsem náměsíčná...!" Jedno vysvětlení chabější než druhé. Mezitím se k ní Snape přibližoval čím dál více.
NE! Nebude se ho bát, bát se někoho jako je on je prostě slabost. Snape je chudák, který si své mindráky hojí na ní a na ostatních...
Nasadila odhodlaný výraz a založila si ruce na hrudi. Nechala ho dojít až k ní, a tak se teď nad ní hrozivě tyčil a Healey pomalu opouštěla odvaha.
"Downová, co-tady-děláte?" zeptal se profesor velice mrazivě a tiše. "Nemáte být na ošetřovně?"
"Ale joo, asi jo. Jen jsem se šla trochu projít a-"
"Co prosím?!"
"No-ee...cože?" nechápavě se na něj podívala. Co je zvláštního na tom, že se chtěla jít nadýchat čerstvého vzduchu?
"Uvědomujete si vůbec, v jakém jste stavu?" sykl.
"Jasně. Je mi dobře," rozhodila rukama.
"Ne, není!" vyštěkl Snape a drapnul ji za límec. "Vy nejste normální..." Smýkl s ní a táhl ji ven z Velké síně.
"Hej, chcete mě uškrtit?!" ohradila se popuzeně.
Nedal nikterak najevo, že by ji vůbec slyšel.
Profesor rázně kráčel chodbami Bradavického hradu a Healey mu sotva stačila. Už jen ta skutečnost, že vás někdo drží pod krkem situaci značně ztěžuje. Snape se na ni za celou dobu ani jednou nepodíval.
Po chvilce konečně dorazili k oněm dveřím na ošetřovnu. Snape je prudce rozrazil, Healey stále táhnouc za sebou.
Madame Pomfreyová (jejíž jméno se dívka později dozvěděla) právě stála nad její postelí a držela se za hlavu. Když je spatřila, okamžitě vykřikla. "Severusi! Ach, kde-?"
Snape se znechuceným pohledem pustil Healey, která rychle poodešla o pár kroků dál a teď ho propalovala nenávistným pohledem.
"Našel jsem ji ve Velké síni," prohlásil.
"Ale, ale jak? To není možné, celou dobu jsem tu byla!" lomila Poppy rukama.
Snape nasadil strašlivý výraz. "No to vidím..."
Ošetřovatelka na něj vyčítavě pohlédla, pak se obrátila na Healey a zamračila se. "Vy jste teda pěkné kvítko. Budou s vámi potíže, že ano?"
"Mhmm..."
"No, tak a jak je vám, bolí vás něco? Není vám zle? To vůbec nebylo chytré.. takhle po nehodě vyběhnout ven. Navíc si myslím, že zdravá ještě určitě nejste. Vždyť však, celý týden v bezvědomí...Už jsme se o vás začínali bát. Jak je vám?"
Healey byla trochu zaskočená. Takže...týden...v bezvědomí...pitomé lektvary! Jak teď asi dožene páťáky?
"Ne, je mi docela dobře," zapírala skutečnost nenadálého pocitu na zvracení a točení hlavy.
"Nevypadáte tak," probodl ji Snape pohledem.
"...Jste bílá jako stěna," přidala se madame Pomfreyová. "Lehněte si, přinesu vám léky." A vydala se do své kanceláře. Při odchodu si ještě nesrozumitelně mumlala cosi o zlomených žebrech a o vykrvácení.
Healey konečně začalo, s až děsivou tíhou, docházet, že je opravdu v Bradavicích...ve škole čar a kouzel, kde už za chvilku, za dva týdny, stráví celých deset měsíců. Konečně opravdu pozná všechny učitele a jejich předměty, bude zařazena do jedné ze čtyř kolejí a seznámí se s novými lidmi...a s Bradavickou knihovnou. Na tu byla zvědavá nejvíce. Hermiona jí toho tolik vypravovala...
A pak najednou se jí z ničeho nic udělalo hrozně zle. Zatmělo se jí před očima, zprudka se nadechla. Cítila jak jí do hlavy stoupá tlak, v uších se jí rozhučelo. Zavřela oči a přitiskla si dlaně na spánky. Snažila se zhluboka a v klidu dýchat. Za chvilku to přejde, přejde to. Nebezpečně se zakymácela. Dlouhé chození po hradbách, jak řekla madame Pomfreyová, takhle po nehodě, si vybralo své.
"Downová, co je v-?" nedokončil Snape větu, poněvadž musel bleskově přiskočit k Healey a zachytit jí aby se nezhroutila na zem.
"Sakra, jste hluchá? Měla jste ležet!"
Matně slyšela, jak na ni mluví. Nee, nesmí znovu omdlít, ještě ke všemu před ním!
Zatřásl s ní.
Silou vůle otevřela ztěžklá víčka a podívala se přímo na něj, zatočila se jí hlava. Ach, Bože! Skončit zrovna u Snapea v náručí, taková potupa!
"Downová, dívejte se na mě, dívejte se na mě!" přikázal jí okamžitě.
Nedokázala to. S pálením oči zase zavřela. Bolela ji hlava, moc.
Cítila, jak jí je horko a také jak ji Snape nepříliš šetrně pokládá na lůžko...
...Hučení v uších pomalu ustávalo, a obraz pozvolna přestával černat a zrnět. Nicméně bolest hlavy se spíše než co jiného zesilovala. Opatrně otevřela oči. Viděla nejasně a rozmazaně a světlo, jež pronikalo dovnitř otevřenými vysokými okenními tabulkami, jí bodalo do očí jako nože.
Vzápětí přiběhla zděšená ošetřovatelka a dala jí napít nějakého nechutného lektvaru. "To snad není možné," lamentovala, "jste vzhůru teprve chvilku a už děláte potíže...Budete muset poslouchat!"
A tak dny ubíhaly a Healey stále polehávala na ošetřovně a lila do sebe všechny ty hnusy, aby jí bylo konečně lépe. Spoustakrát se za ní přišla podívat Eden a potom také Harry, Ron a Hermiona a paní Weasleyová a párkrát i Brumbál. Prostě, o zábavu měla postaráno. Učila se z učebnic a hůlkou si zkoušela nějaké ty formule, jelikož obranu teď vlastně neměla- nesměla se příliš namáhat. Snape jí zadával takové úkoly, ke kterým nebyl zapotřebí oheň, takže kotlík měla prostě položený na peřině a mohla v klidu pracovat v sedě. Ano...v klidu. Tak jí to štvalo! Pravda, vážně se nenudila, ale stále jen jedna a ta samá poloha...Ani projít se nesměla! No vlastně maximálně když si chtěla dojít na toaletu, která ale k její nesmírné smůle byla hned na ošetřovně, takže si tak maximálně protáhla ztuhlé svaly. Samozřejmě po dalším, necelém týdnu se už cítila mnohem lépe. Madame Pomfreyová si sice stále tvrdošíjně stála za tím, že úplně zdravá ještě není, bylo na ní však vidět, že už to nebude dlouho trvat a Healey z ošetřovny pustí.
A co se vlastně stalo na tak už dávné hodině lektvarů? To si samozřejmě Healey nemohla nechat ujít, a tak okamžitě vyzpovídala Eden, která se za ní hned ten den přišla podívat. Dozvěděla se, že to právě Snape ji tam našel, a že právě jemu vlastně vděčí za život. (A/N: Ve dvou smyslech, že ano? ;)
´Ne tak docela...mi zachránil život,´pomyslela si Healey, jakmile se to dozvěděla. Totiž, to Snapeova to byla chyba. On tam na ni měl dohlížet a on to neudělal.
Eden jí také řekla, že to tenkrát byl opravdu málem hazard se životem, jelikož si nějakým způsobem dokázala nalomit dvě žebra a ošklivě se pořezala tak, že málem dokonce vykrvácela...nebýt Snapeova pohotového zásahu, samozřejmě. Nicméně i Eden se strašlivě zlobila. A jak jí později s nesmírnou lítostí sdělila Hermiona, měla Healey tu smůlu, že nemohla být svědkem toho, jak ho její mamka seřvala hned na místě, a jak řekl Ron, že: "Tvojí mamku vidět v akci, to je teda síla..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kissy Kissy | Web | 27. července 2011 v 14:55 | Reagovat

Ahoj, hledám nové lidi.. Jestli máš zájem koukni se ke mě na blog :)

2 Jana Šimečková Jana Šimečková | Web | 27. července 2011 v 14:59 | Reagovat

Ahoj. Narazila jsem na bezva stránku, kde si můžeš vydělat nějakou tu kačku. Za registraci obdržíš hned 100kč. Nic tě to nebude stát,jen budeš přijímat reklamní maily,za které budeš dostávat peníze,za jeden mail až 5kč. Není to moc, ale aspoň něco. Já jsem s tím zatím spokojená. Za zkoušku nic nedáš. Mmm..co ty na to? Měj se. :)

3 colette5 colette5 | 28. července 2011 v 19:50 | Reagovat

8/
Lidi, jestli sem budete vkládat reklamy, tak to s vámi nedopadne nejlépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama