13. Zkoušky

27. července 2011 v 14:52 | Colette |  Na schovávanou
*Adonica - sladká, Caminom - cesta
Adonica / Adonika /
Juliette / Džilijet /
Ten den bylo už od brzkého rána ošklivé dusno a teplo. Healey naštěstí netrpěla migrénou, narozdíl od Harryho, který celou věčnost hekal, jak moc mu třeští hlava.
Hermiona s Ronem se tvářili strašně vážně, asi si mysleli, že se zbláznil...
"Heal, máš všechno?" Eden stála před krbem, urovnávala si vlasy a nervózně se rozhlížela po své dceři.
Ta se vzápětí přihnala. Na hrudi svírala desky a v ruce hůlku. V obličeji byla úplně bílá.
"Snad jo," odpověděla přiškrceným hlasem.
Bylo sedm čtyřicet pět a zkoušky začínaly přesně v osm, pozdní příchod by se rovnal katastrofě.
"Tak mnoho štěstí," popřála jí paní Weasleyová od plotny a Sirius na ni vesele zamával.
Vděčně se na ně usmála.
"Tak jdeme," zahájila Eden její cestu na smrt a pokynula jí. "Až po tobě."
Healey si nabrala z kamenné mísy, kterou jí podávala, prášek Letax a vhodila ho do plamenů. Ty v mžiku zezelenaly. Váhavě vstoupila dovnitř a odevzdaným hlasem vykřikla: "Bradavice, pracovna ředitele."
Krb ji vyplivl přesně tam, kde chtěla. Celá ukašlaná se vyškrábala ven, přičemž se jí podařilo smést pořádnou hromádku popela přímo na Brumbálův perský koberec. Přeci jen s Letaxem neměla až tak velké zkušenosti.
Okamžitě se k ní obrátilo pět párů očí. Postavila se a hned za ní se vynořila Eden, která z krbu vystoupila o mnoho elegantněji.
"Á tak už jsme všichni, zdravím vás," usmál se zářivě Brumbál a přešel k nim, aby jim potřásl rukou. Pak se otočil na zbytek. "Tohle je slečna Juliette de Frame," ukázal na přibližně stejně starou dívku jako Healey, "a její matka Fabienne."
Juliette byla velmi pohledná. Štíhlá s krásným úsměvem, měla světlé vlasy, tak akorát aby si je zastrčila za ucho, pomněnkové oči a bledou pleť.
"A tohle," představil Brumbál zase druhou, také neméně hezkou dívku s karamelovými vlasy, a její matku, "je slečna Adonica Caminom. Slečna Caminom k nám přijela až ze Španělska," pronesl s posvátnou úctou. Poté ostatním představil i Healey s Eden.
Healey byla překvapená. Samozřejmě, podle jména byla Juliette francouzka, s tou tu počítala ale o Adonice nevěděla.
´Tím lépe,´pomyslela si. ´Alespoň nás bude víc.´ S oběma dívkami si potřásla rukou, ředitel jim rozdal pergamen s programem a s názvy po sobě jdoucích zkoušek a pak se jejich matky, jedna po druhé, odletaxovaly pryč.
Program
praktické a teoretické zkoušky, 1.- 5. ročník
Přeměňování
Dějiny čar a kouzel
Obrana proti černé magii
Astronomie
Jasnovidectví
Lektvary
OBĚD
Bylinkářství
Péče o kouzelné tvory
Kouzelné formule
(Starodávné runy, věštění z čísel, studium mudlů- nepovinné předměty)
Přejeme úspěšné složení zkoušek
Klasifikace
Vyhovující klasifikační stupně
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)
Albus Brumbál
Healey si celý program pečlivě přečetla a nenašla v něm nic, co by neočekávala. Musela uznat, že byl sestaven opravdu mistrně. Těžší a lehčí hodiny se vyrovnaně střídaly a nechyběla ani přestávka na oběd. Healey si také všimla, jak Juliette vytřeštila oči na starodávné runy a spol. Brumbál jim však o chvilku později vysvětlil, že na této škole je to pouze nepovinný předmět. Takže pokud na své bývalé škole chodily na runy a chtěly by v nich pokračovat nadále i teď, musely by pak zvládnout zkoušku také z nich. Healey ani Juliette nic z toho neměly a Adonica, která se dříve učila právě runy a zoufale jí nešly, po tom až tak moc netoužila. Ředitel jim po odchodu matek dal i osobní prostor k seznámení.
Adonica i Juliette byly velmi kamarádské, pocházely z bohatších rodin a nechybělo jim způsobné vychovaní. Ani pro Healey to nepředstavovalo žádný problém. Dívky jí byly sympatické už od pohledu a velice brzy se skamarádily. Naštěstí Juliette i Adonica uměly celkem zdatně anglicky takže si příjemně popovídaly a také vybraly Brumbálovi snad polovinu jeho zásob lékořicových hrudek, zatímco on vyplňoval nějaká lejstra.
Ve čtvrt na devět vyrazily za ředitelem do první z učeben. Healey se dozvěděla, že na tom nebyla ještě tak špatně. Chudák Juliette nevěděla ani o jedné z nich že tam také přijdou, a tak měla hned dva šoky za sebou. Holky také měly obě stejné důvody, proč se tak najednou změnily školu. Voldemort měl samozřejmě své stoupence všude na světě, a jejich rodiče se jich už vážně začínali bát. Koneckonců, kdo by také ne, když během jedné noci mizely celé vesnice...
Poté, co se Karkarov veřejně opět přidal na stranu zla, začal nejmocnější černokněžník na světě, z nějakého nevysvětlitelného důvodu, Krásnohůlky doslova masakrovat, to byla velká rána pro jednu ze tří nejznámějších škol. Stejně tak nebezpečná situace byla i na škole, kam chodila Adonica. A tak ony i jejich rodiče doufali v Bradavice. Vypadalo to, že se Voldemort chystá zlikvidovat všechny větší kouzelnické školy.
"Mám kamarádku z Norska," prohlásila v polovině cesty Juliette. "Říkala, že musela přestoupit do Kruvalu. Prý se to u nich hrozně zhoršilo..." Smutně potřásla hlavou.
Nikdo na to nic neřekl. Všichni byli tak nějak zaskočeni nastálou situací ve světě. Voldemort se očividně opravdu činil...
Healey se odvážila úkosem pohlédnout na Brumbála. Tvářil se naprosto nešťastně. A jako by byl najednou o mnoho let starší.
Ve třetím patře se zastavili. Jako první měly přeměňování...zrovna to, co Healey tolik nejde.
Brumbál jim otevřel dveře do učebny a nechal je vejít.
Vstoupily a Healey se nervózně rozhlédla kolem sebe. Za katedrou spatřila sedět postarší dámu. Vypadala velice přísně a vlasy měla stažené do tuhého uzlu.
"Minervo, tak tady vám je vedu," oznámil Brumbál starší kouzelnici.
"Děkuji Albusi," pozvedla obočí. "Tak děvčata, pojďte."
Brumbál se na ně usmál a spokojeně odešel.
"Vítejte," pozdravila je, "Jmenuji se Minerva McGonagallová a učím zde, jak vám už jistě došlo, přeměňování. Posaďte se prosím do lavic," pokynula jim na jediné tři lavice v celé učebně, vyrovnané v mezerách vedle sebe.
Healey strnule došla k té nejbližší, tedy u dveří, a posadila se. Adonica rychle zapadla do té prostřední a na ubohou Juliette zbyla lavice u okna, před stolem profesorky McGonagallové.
"Než začneme, byla bych ráda, kdybyste se mi představily," začala McGonagallová.
Děvčata tak poslušně učinila. Poté následoval praktický test a ústní zkoušení. Healey se nervozitou málem klepaly ruce, přišlo jí to příšerně těžké...úplně všechno. McGonagallová jim jako první zadala, aby změnily sirku na jehlu a obráceně, to se povedlo všem třem bez nejmenších potíží. Poté následovala přeměna na papír a na tužku a ohavná tekutina na čistou vodu. To už bylo horší. Healey se snažila, jak nejvíce mohla, ale nic se nedělo. Juliette na druhém konci učebny měla podobné problémy, její voda sice byla čistá, zato stále odporně páchla. Adonice se to také dlouho nedařilo, ale těsně před uplynutím časového limitu se její hnus opravdu změnil a dosáhl požadovaných kvalit. A v poslední řadě měly přeměnit věci nejrůznějších druhů na oblečení, na nábytek a na zvířata. V této části se zase nejvíce zasekávala Adonica, jejíž tričko mělo stále zvláštní hranatý tvar. Avšak ani Healey nezůstala pozadu, měla změnit sklenici na šatní skříň, ovšem problém byl v tom, že po pronesení formule, skříň zůstala jaksi průhledná.
Ano, praktická část se pro Healey zjevila v naprosté katastrofě. Ta ústní ale dopadla o mnoho lépe. Padly otázky jako třeba: Je bezpečné přeměňovat se na zvíře pomocí kouzel? Nebo: Jmenujte alespoň jeden lektvar na přeměňování.
Jenomže i v tomto byla profesorka McGonagallová velice zákeřná. Když Healey odpověděla, že přeměňování úzce souvisí i s lektvary, McGonagallová se toho okamžitě chytila a ptala se třeba na jejich účinky, a vyjmenováni pěti Merlinových lektvarů...Její otázky však měly i své plusy, tak třeba odpověď měla více možností.
Na konci hodiny byly všechny vyčerpané a unavené, nehledě na to, že je čeká dalších osm podobných hodin... Písemný test se zde naštěstí nekonal, a ke konci zkoušky jim McGonagallová napsala hodnocení na úhledný kus pergamenu, který od ní vyfasovaly. Byl navlas stejný, jako ten předchozí s programem, jen byl možná o trochu zažloutlejší.
Po hodině se vydaly chodbami přesně tak, jak jim profesorka popsala, aby trefily na Dějiny čar a kouzel, které se konaly v prvním poschodí.
Adonica měla skvělou náladu, jelikož se jí právě tato zkouška vcelku povedla, dostala N. Naproti tomu Healey s Juliette, rozmrzelé a nešťastné získaly P.
Procházely kamennými chodbami a kupodivu tam bylo teplo a útulno. Ne tak, jak jí vyprávěl Harry, zima, lezavo a shon. Také ošklivé ranní dusno zmizelo a chodbami se teď proháněl svěží větřík. Všechna okna byla otevřená, hrad provětraný, dovnitř pronikalo jasné světlo, lidé na obrazech je vesele zdravili a zvenku k nim doléhalo šumění Zapovězeného lesa a rozjařené pokřikování ptáků. Byl klid a pohoda...pokud ovšem přehlédnete tři vyklepané budoucí žačky.
"Tak tady by to mělo být," pronesla Healey po chvilce směrem ke svým společnicím, ukázala na jedny z mnoha dveří na chodbě a poté hlasitě zaklepala. Cítila se trochu nesvá.
Nic.
Zkusila to znovu.
A zase nic.
"Ukaž," nabídla se Adonica a zaklepala.
Ticho.
"Je tam vůbec někdo?" Juliette na ně zmateně pohlédla.
Healey vzala za kliku a opatrně otevřela. Ne, Juliette měla pravdu, bylo tam prázdno, lavice v kompletním počtu. "Sakra." Healey zase tiše zavřela.
"Jste si jisté, že jsme tu správně?"
"No jasně," zamítla to Adonica okamžitě.
"To tak, ještě abychom přišly pozdě," utrousila Juliette.
"A je tohle první poschodí?" zeptala se Healey. Nikdo jí neodpověděl. Povzdechla si. "Tak jo, McGonagallová říkala druhé dveře zleva."
"Ale tyhle jsou druhé," podotkla Adonica.
"Počkejte," promluvila najednou Juliette, "neříkala náhodou druhé poschodí, první dveře z leva?"
"To určitě ne," zamítly to Healey s Adonicou unisono.
Juliette pokrčila rameny. "Já nevím..."
"Jo...tak, co ty vedle?" přiskočila Healey ke dveřím hned naproti a než jí zbylé dvě dívky stačily zadržet, rozrazila je dokořán.
To, co uviděla jí doslova vyrazilo dech. U stropu se vznášel zvláštní mužíček, v ruce třímal krabičku od kříd a právě psal na tabuli jakási sprostá slova. Nejprve se zatvářil zmateně, pak ale nadšeně vypískl. "Protiva má společnóst!" A rozlétl se přímo na ní.
Healey bleskově uskočila dozadu a přibouchla dveře, to jí ovšem v ničem nepomohlo, jelikož strašidlo dveřmi prostě proletělo a s ďábelským smíchem po nich začalo házet křídami.
"Zdrhejte!" zvolala Healey a vrhla se chodbou pryč.
Juliette zapištěla a vystřelila spolu s Adonicou za ní. Healey běžela v čele, aniž by věděla kam vlastně utíkají, přeskákala po nějakých schodech, zaběhla za roh, prosvištěla další chodbou, následovaly jiné schody a pak další a další chodby. Bylo to jako v bludišti.
Minula veliký nástěnná koberec a hrozivý chrlič zasazený do kamenné zdi, zahnula za roh a PRÁÁSK!
Celým jedním poschodím a snad ještě dál se rozlehla hlasitá rána. Healey vrazila přímo do jednoho z brnění, upadla a srazila ho k zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama