19. Protože jsme dostaly vztek

6. srpna 2011 v 13:16 | Colette |  Na schovávanou
uuuuf, další kapitola :D


"No konečně!" otočila se k ní Adonica, když dorazila do knihovny. "Už jsem si myslela, že nepřijdeš."
"Jo...Harry se docela vyptával..." usmála se na kamarádku a posadila se vedle ní.
"A co chtěl vědět, že tě tam držel tak dlouho?" vyzvídala Adonica, bouchla jedním z těžkých svazků o stůl, až se z něj zvedl oblak prachu, a odstrčila další hromadu stranou.
"Však...vždyť víš," významně pohodila Healey hlavou směrem k policím plným knih.
"On se zajímal o tu kni- ?!"
"Tady ne!" zacpala Healey Adonice pohotově pusu a poplašeně se rozhlédla.
"Jéé, vždyť nikdo nemůže vědět o čem se bavíme," rozhodila Španělka rukama, když ji Healey pustila; a ona jí musela dát za pravdu.
"To jo, ale stejně...Není to nejrozumnější, mluvit o tom tady..."
"A co tedy chtěl?"
"Vlastně nic moc. Jen se chtěl přesvědčit, jestli ji mám opravdu já...a taky mi vysvětlil, k čemu přibližně slouží."
"Fakt?" rozzářila se Adonica. "A k čemu?"
"Tady ne, Nico," upozornila ji šeptem Healey důrazně, když se za policemi mihl stín madame Pinceové.
Adonica si povzdechla. "Když myslíš...ale našla jsem k tomu některé informace, koukej, třeba...tady," zalistovala nějakou knihou a přejela prstem po jednom odstavci.
Healey se se zájmem naklonila blíž a přitáhla si bichli k sobě.
...tento děj se nazývá tzv. coligonie, kdy se věc, člověk, zvíře, apod. jaksi připojí na danou osobu. Je to část kouzel velmi vzácných a ne zcela prozkoumaných. Očití svědci tvrdí, že po dotknutí se onoho předmětu nebo živé bytosti, je vidět světlo, stahující se do jednoho bodu a vsakujíc se do člověka, který se předmětu dotknul první. Většinou jsou tyto coligy přímo určené k tomuto účelu, vyšší magií. Neexistuje kouzlo, které by něco takového dokázalo nastavit...Jednou z mála věcí, které coligonickou schopnost údajně mají, je např. Kniha velkých mágů. Není však zcela jisté, zda tato kniha vůbec kdy existovala. Vyskytují se sice pověsti, které o ní v dávných dobách vypravují, nikdo ji však ještě nikdy neviděl. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je prokletá, jiné tvrdí, že se už před dávnými časy beze stopy ztratila...
Healey zvedla od textu oči a zmateně pohlédla na Adonicu. "To ale přeci nemůže být...myslíš, že je to...tamto?"
"To, co se stalo ve vlaku? S tou knihou a s tebou?" Adonica potřásla hlavou. "Ano, Healey, myslím, že to opravdu je coligonie."
"Ale, to nemůže!" zaprotestovala Healey zoufale. "Nemohu být spojená s tou knihou!" Zděšeně se odmlčela. "To je blbost."
"A co když to může být Kniha velkých mágů?" zeptala se dramatickým šepotem Adonica a pohlédla na ni skrz clonu vlasů.
"Nebuď hloupá, to přeci není možné," prohlásila Healey přidušeně.
Adonica se na chvilku zamyslela. "Já nevím...mě to přijde docela reálné."
"Je ztracená," dodala Healey s nadějí v hlase.
Nica jen pokrčila rameny a zalistovala bichlí o několik stránek dál. "No, třeba po tomhle změníš názor."
Healey znovu pohlédla do staré zaprášené knihy a Adonica jí ukázala na tučný titulek:
ILUZE
Iluze, neboli kouzlo dočasného skrytí, je jedním z nejpoužívanějších vůbec. Vyskytuje se ve třech různých druzích-dočasném, krátkodobém a stárnoucím. Jeho podstata spočívá ve skrytí předmětu, nebo jen klamu vzhledu. Iluze také bývá spojována se zastírajícími kouzly.
Pasáže o dočasném a krátkodobém druhu, po upozornění Adonicy, Healey přeskočila a zaměřila se na poslední odstavec v kapitole.
ILUZE STÁRNOUCÍ
Iluze stárnoucí se používá jen velmi málo, a pokud bychom chtěli něco schovat na opravdu dlouhou dobu. Pokud bychom ji tedy použili na nějakou věc, čím více by se někdo daného předmětu poté dotýkal a používal by ho, tím více by se kouzlo opotřebovávalo.
Věc takto očarovaná, se jeví jako prakticky nepoškozená a ačkoliv bychom třeba kus pergamenu, na který byla použita iluze stárnoucí, vystavovali na dlouho na prudkému deští, a přírodním podmínkám, díky iluzi by zůstal takový, jako předtím a-alespoň vzhledově, by mu nebylo vůbec nic. Ovšem, ne tak uvnitř. Kdyby pak byl onen kousek pergamenu třeba neustále nošen v kapse, nebo by byl často používán, postupem času by se z něj stal ušmudlaný roztrhaný a nečitelný žmolek, rozmazaný deštěm. Kouzlo může trvat i celá staletí...
Healey vzhlédla ke své kamarádce. "To ale ještě vůbec nic neznamená."
"Prosím tě, vždyť je to úplně jasné," rozhodila Adonica rukama v unaveném gestu, "je to kniha Velkých mágů. Jen si to vezmi- coligonie a iluze, všechno to už jsme u viděly, dějí se s ty samé věci, jako píšou tady!"
"Ne...to se pleteš Adonico, třeba je to něco docela jiného, třeba někdo jen zkoušel něco podobného, to ještě neznamená, že opravdu máme nějakou...vzácnou knihu. To je přeci šílenství, nemůžeme mít knihu Velkých mágů, chápeš?!" syčela na ní tiše, tak aby je neslyšela madame Pinceová, jakoby se jí právě pokoušela rozmluvit, zda si tu roztomilou knížku mají pořídit, či ne.
"Ale Healey, musíš se na to dívat jinak, shrňme si to všechno!"
"NO TAK JO!" zakřičela na ni Healey zuřivě, poněvadž Adonica si neuvědomovala, co by to znamenalo, pokud by to opravdu byla Kniha velkých mágů. Adonice nikdo neřekl, co je ta kniha zač...!
"NEMUSÍŠ NA MĚ KŘIČET!" vrátila jí to kamarádka a vyskočila na nohy. "Já se jen snažím nic si nenamlouvat, k čemu by nám pak bylo- ale vždyť to je vlastně jedno! Klidně si to vyřeš sama!!"
Healey se vymrštila z židle a rázem se postavila také. Vzteky se celá třásla a měla chuť Adonice jednu vrazit. Co to do ní vjelo?! "A co jsem ti sakra udělala?!" zaječela na kamarádku z plna hrdla. "Ty jsi se už vážně zbláznila, tohleto-!" Nedokončila větu, jelikož Adonica vztekle zachrčela a v příští chvíli po ní skočila a srazila ji na zem. Healey tvrdě dopadla na dřevěnou podlahu, načež ji Adonica popadla za vlasy a zavrčela: "Odvolej to-! DĚLEJ!"
"Ani mě nenapadne!" vyštěkla Healey a prudce ji ze sebe shodila, jen aby se na ní v příští chvíli mohla opět vrhnout. Adonica kopala do všech stran a sekala jako kočka. Jedna do druhé navzájem bušily pěstmi a tváře měly zkřivené vztekem. Adonica popadla Healey za límec a byla by ji snad začala škrtit, nebýt toho, že se Healey vzpružila, odkutálela se stranou, načež se jedna do druhé pustily znovu. Adonica se po ní ohnala a vrazila jí najednou takovou facku, až Healey měla pocit, že jí snad vyrazila čelist z pantů, nenechala si to ale líbit a na oplátku jí nakopla. Válely se na zemi v jednom chumlu, Adonica s Healey vrazila do jedné z knihoven, nevšímajíc si hlasitých třesknutí, jak se převrátily asi tři židle za nimi, ani knih, sypajících se jim na hlavy. Healey popadla jeden těžký svazek a majzla jím Adonicu do obličeje, zatímco jí druhá dívka málem vyškrábla oči. V té bitce ani nepostřehly, jak se kolem nich shromáždili asi čtyři zvědavci a s chechotem je sledují, ani knihovnici, která se vřítila do jejich uličky, spráskla ruce a vykřikla: "Co se to tu proboha děje, okamžitě toho nechte, přestaňte...děvčata!"
Adonica ještě stačila Healey vrazit pěstí, než ji madame Pinceová, za pomoci jednoho z přítomných sedmáků, násilně odtáhla stranou, a zbytek se opravdu dobře bavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama