20. Kapky deště a slz- pooookračování

6. srpna 2011 v 13:29 | Colette |  Na schovávanou
:D pokračujeme


Healey na koštěti létat neuměla, to jí nikdo neučil a ona sama by snad ani nechtěla, ale sborový zpěv, u kterého byla ještě menší poznámka v tom smyslu, že doprovodné hudební nástroje jsou jen vítány…Řekla si, že o tom popřemýšlí. Kdysi velmi dávno se totiž učila hrát na housle, nebyla si jistá, jestli to doteď ještě nezapomněla, koneckonců, nebyla to tenkrát žádná sláva, ale za pokus stojí všechno.
A tak se nakonec, v půl druhé odpoledne, dostavila do učebny č.57- učebny kouzelných formulí. Pro jistotu vyrážela o něco dřív a udělala dobře; samozřejmě se to neobešlo bez dlouhého bloudění po chodbách.
Posadila se za jednu z mnoha lavic, vedle jakési zmijozelské plavovlásky a čekala. Ostatně jako všichni další v učebně, poněvadž profesor ještě nedorazil.
Třída byla zaplněna téměř doslova. Studenti se mezi sebou bavili, pokukovali po stoličce s notami u katedry, nebo si tlumeně prozpěvovali na rozcvičení.
Dívka s plavými vlasy se otočila na Healey. "Ahoj…ty jsi tu nová, že?" zeptala se bez zábran a zářivě se na ni usmála.
Healey jí úsměv oplatila tvrdým nepřístupným pohledem. "Jo," souhlasila ponuře.
"Já jsem Clue," natáhla k ní ruku dívka. Pramen dlouhých vlnitých vlasů jí sklouzl ze zad a zahoupal se kolem tváře, když se maličko naklonila dopředu a upřela na ni své zvláštní tmavě hnědé oči s dlouhými řasami.
Healey se vyplašeně rozbušilo srdce, ten děsivý kontrast, ta temná barva jejích očí a skoro bílá pleť a vlasy. Bylo to takové…nepřirozené. Měla jemné klenuté obočí a porcelánový vzhled, přesto však z ní vyzařovalo cosi silného. Už jen její tenké letní šaty balonového střihu byly- počkat,
Bílé letní šaty…?!
"Jak jsi to udělala?" vyjekla Healey, jakmile si změnu uvědomila.
"Tohle? Víš, jsem metamorfomág," sdělila jí věcně Clue. "To znamená, že mohu měnit svůj vzhled podle potřeb."
"Já vím, co je to metamorfomág," ospravedlnila se Healey nepřátelsky. Tahle dívka se jí vůbec nezamlouvala.
Clue dělala, jako by to ani nezaslechla. "Ale zvládám teprve změny oblečení a tak. Zatím jsem totiž tělesným změnám nepřišla na kloub." Tiše si povzdechla a usmála se. "A ty?"
"Co jako?"
"Jak se jmenuješ?"
"Já jsem Healey," sdělila jí Healey unaveně.
Chvilku bylo ticho. Pak však Clue odtrhla pohled od vysokého okna na druhém konci učebny a zeptala se: "Do jakého- chci říct, v jakém jsi ročníku?" Praktická otázka, bez které se zdejší studenti zřejmě nedokážou obejít.
"V šestém," zamumlala Healey a naklonila hlavu na stranu, aby si lépe mohla prohlédnout Cluein stříbrný řetízek, na kterém se pohupovala různá písmena a tvořila tak dohromady jakési slovní spojení… SEHni hlavu.
"Já jsem teď také v šestém." Clue měla zvláštní přízvuk…
"Hm."
"Tvoje kamarádka je na ošetřovně, viď?"
Healey se zhluboka nadechla a propálila Clue pohledem. "O tohle se-"
Vtom však vešel do třídy profesor Kratiknot a všichni rázem umlkli. Healey ještě bezhlasně dokončila: "nemusíš zajímat!" a pak se obrátila čelem ke katedře. Clue však zůstala naprosto nevzrušeně sedět. Skoro jako by její reakci předvídala a nijak ji nevyvedla z míry.
Profesor Kratiknot, který byl o hlavu menší než všichni průměrní žáci, se postavil do čela třídy a přejel její osazenstvo vybíravým pohledem.
"Vítejte," začal. "Nejprve bych rád vaše jména. Potom vás seznámím s umem sborového zpěvu." Lehce máchl hůlkou a poklepal na svůj psací brk jež ležel na katedře. Odněkud se přišustil úhledný list pergamenu a brk bleskově zapsal čtyřiatřicet jmen.
"Tak," mlaskl profesor a vyhoupl se na rozvrzanou stoličku. "Vy všichni se tedy ucházíte o sborový zpěv?"
Odpovědí mu bylo souhlasné mručení.
"To je ale špatné," pokračoval. "Jen patnáct z vás totiž dostane onu šanci."
Healey postřehla, jak si studenti vyměnili rezignované pohledy. Málem slyšela, jak říkají ´to já nebudu…´
Kratiknot udělal dramatickou pauzu a poté vážným hlasem začal svou…přednášku.
"Přijetí do mého sboru je velkou poctou-" Clue souhlasně přikývla. "-jak jistě víte, ti nejlepší tradičně zahajují a ukončují školní rok a náš sbor je…opravdu na úrovni. Můžete reprezentovat školu v zahraničí a v pěveckých soutěžích. Sbor se koná každou středu, jak venku, tak uvnitř v hradě. Budete se nejprve učit noty a některé z vás vyčlením na hudební nástroje jako doprovod. V souboru neexistuje něco jako nevraživost mezi kolejemi nebo věkové skupiny. Neudílejí se body, a školní tresty jen výjimečně. Teď se prosím rozdělte na jednotlivé skupiny podle kolejí, abych ve vás měl lepší přehled. -Zmijozel se posadí do řady u okna, Nebelvír do řady prostřední, Mrzimor řada u zdi a Havraspár se postaví dozadu za ostatní." Na chvilku umlkl, jak se studenti zvedali, šoupali židlemi a přesouvali se do příslušných oddělení. Když hluk ustal, postavil se a přejel prstem po zaplněném pergamenu nahoru.
"Daniel Alter," vyvolal první jméno a mladík s tmavě hnědými vlasy se zvedl z nebelvírské řady. Přešel před katedru a zůstal stát.
Healey se málem zalkla překvapením, když seznala, že je to právě ten Daniel, se kterým se setkala v knihovně.
"Takže, pane Altere, ročník?" sklonil se Kratiknot nad tím samým pergamenem.
"Sedmý," odvětil suše Daniel.
"Zaměření?"
"Housle," odpověděl znovu Daniel a vypadalo to, že ho tohle vyzvídání strašně nudí, koneckonců, Kratiknot ho musel samozřejmě dobře znát, když už chodil do posledního ročníku.
"Jak dlouho už hrajete na housle?" Kratiknot zaujatě zvedl hlavu.
Daniel se trochu zamračil. "Už to bude osm let."
"Tak prosím," usmál se profesor. "Ukažte se."
Hned nato se před Danielem objevily překrásné stařičké housle a on se jich bez rozmýšlení chopil. Naladil je a sklopil oči k notám.
"Tento odstavec," naklonil se k němu Kratiknot a ukázal, co vlastně má zahrát.
Daniel prohnul ruku do elegantního oblouku a lehce přejel smyčcem po strunách.
Překrásný zvuk vyvolal ve třídě souhrn pochvalných vzdechů a Daniel začal hrát najisto.
Healey skoro nedýchala, hrál tak profesionálně, až to bylo stěží pochopit. Jak někdo může ve svých sedmnácti letech dokázat něco takového…běhal jí z toho mráz po zádech.
Když po pěti minutách skončil a pomalu a opatrně odložil housle, třída i profesor byli tak ohromení, že na hodnou chvíli zachvátilo učebnu užaslé ticho.
"Přijat," vydechl Kratiknot nevěřícně a Daniel odcházel uličkou na své místo. Když míjel úsek, kde seděla Healey, dívka zvedla oči, a jejich pohledy se setkaly. Rychle uhnula stranou a skoro cítila, jak jí červenají líce.
"Alice Arewleyová," vyvolal profesor další jméno.
Ze zadní lavice mrzimorské řady vyrazila drobná dívenka a nahlásila druhý ročník, obor zpěv. Měla jemný hlas a zpívala dobře; byla přijata.
Donovan Brick byl naprosto nemožné obtloustlé pako. Jeho hlas zněl huhňavě a hluboce, kymácel se ze strany na stranu a otevíral přitom pusu jako žába. -Neprospěl.
Healey nikdy nedokázala pochopit takovéhle lidi, přála by si mít jejich sebevědomí. Po Danielově výstupu si najednou nebyla až tak jistá, jestli byl dobrý nápad sem vůbec chodit. Už se viděla, jak se zesměšní svým vrzáním a dopadne stejně jako Donovan. Trapně. Spoléhala jen na to, že opravdu nezapomněla a ten hloupý odstavec nějak dohromady dá, snad.
Poté přišel na řadu zmijozelský Justin Buck-flétna. Bylo to sice jen takové pískání, nic moc, ale Kratiknot ho z nějakého důvodu vzal na milost…Také by si to nechala líbit.. Za ním se dostavila Nora Brainová, nakonec přijata také na flétnu.
Zájemců bylo opravdu dost, celé se to moc vleklo a tak byla Healey nakonec ráda, když ke katedře šla Liesel Deckelová a po ní se ozvalo:
"Healey Downová."
Odhodlaně se postavila a vydala se ke stoličce s notami. Vlastně ani moc nechápala, proč tam ta stolička vůbec byla. Očekával snad profesor, že budou zpívat v sedě? Nebo snad, že přijde někdo s kytarou?...no, i to bylo možné.
"Věk?"
"Je mi patnáct," odpověděla.
"A jaké byste chtěla zaměření?"
"Myslím-" sebejistota jí ubyla, "svého času jsem hrála na housle."
"No, tak dobrá, nic se neděje, zkuste to," povzbudil ji Kratiknot. Podal jí ty samé housle, co měl předtím Daniel, a ukázal příslušnou část not.
Převzala si je, už naladěné, a postavila se ke stojanu. Vyzkoušela smyčec, zhluboka se nadechla a zkrátka to riskla. Když zahrála první řádek, ve třídě bylo hrobové ticho, maličko jí to povzbudilo. Na třetím řádku jí trochu sjel smyčec tak, že se ozval nepříjemný skřípavý zvuk, ale odkašlala si a rychle to napravila a nakonec v úplně posledním tónu udělala menší chybku. Třída jí i přesto uznale zatleskala, takže usoudila, že tak strašné to asi nebylo a otočila se k profesorovi.
"Přijata," prohlásil a pak dodal, když spatřil její překvapený výraz, "jsou to jen detaily, to se vypiluje." A vyprovodil ji úsměvem.
Nejhorší na tom všem nakonec asi bylo, že se nemohla jen tak sebrat a po skončení zkoušky odejít. Musela se posadit zpátky a poslouchat ostatní..a strašně se nudit. Celé ty, bezmála dvě hodiny, cítila v zádech Danielův pohled a odolávala pokušení se otočit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 7. srpna 2011 v 13:17 | Reagovat

Že já jsem nějaké teorie vůbec prováděla? Healey hraje na housle a bude chodit do sboru? A Daniel jako co?
Sakra, Colette, tohle mi děláš snad schválně, to je hrozný! Teď budu šíleně napnutá do další kapitoly :-)
Ta Clue mi přijde docela sympatická, Heal má však odlišný názor, takže jsem zvědavá, co to z ní jenom vyleze?
Sbor? Sbor? Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi to napsala... :-)

2 Colette Colette | Web | 7. srpna 2011 v 22:28 | Reagovat

Nevěř tomu, Baru! ´:DDD
Bože můj, co já s tím budu jen dělat? ´:)

3 Katherine Katherine | Web | 10. srpna 2011 v 20:44 | Reagovat

Tak jsem došla jedním dechem až sem :) čte se to moc pěkně, píšeš dobře :) už se těším, jak se to bude vyvíjet :)

4 ranch-elocin ranch-elocin | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 19:25 | Reagovat

:D Děkuji :) ale tohle je už celkem staré, kousek přes rok. Doufám, že TED píšu lépe :DD

5 Colette Colette | Web | 12. srpna 2011 v 16:31 | Reagovat

Výše uvedený komentář je ode mě :DDD Překlikla jsem se omylem na svůj druhý blog ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama