21. Sbíháme kopce- pokračování

22. srpna 2011 v 8:47 | Colette |  Na schovávanou
Pokračování předchozí kapitolky :)



Hned po snídani vyrazili. Na pozemcích už zářilo slunce a oni pospíchali z kopce dolů k Hagridově boudě, hábity za nimi vlály, jak přeskakovali výmoly na nerovné vyšlapané cestičce.
Healey pleskaly vlasy na zádech a podlamovala se jí kolena, která už déle odmítala držet její tělo na příkře se svažující půdě.
Prudce rozpažila a přeskočila jeden z kamenů a pak už se jen řítila dolů, nohy se jí setrvačností kmitaly a ostatní povykovali jeden přes druhého, běžíc za ní a smějíc se s pocitem nabyté svobody. Vítr je šlehal do tváří, ruce rozpažené nedostatkem rovnováhy, oči přivřené.
Následoval další skok, Healey dopadla na všechny čtyři a trio se sesypalo kolem ní.
Ron se nezadržitelně chechtal, Hermiona měla vlasy úplně zpřeházené a Harry prudce lapal po dechu. Přesto se všichni zadýchaně smáli, užívajíc si tak milosrdného zbytku volna.
"Co vy to tady provádíte?"
Healey vzhlédla a spatřila zarostlého poloobra s konévkou na zalévání záhonů v ruce a zástěrou, jak se k nim blíží.
"Hagride!" Harry vyskočil na nohy
"Ahoj Harry," dobromyslně se zazubil Hagrid, "Rone, Hermiono-"
"Tohle je Healey," honem vyhrkl Harry, když k nim došel.
"A Healey…Hm, rád vás vidím," začal obr, stále se však soustředil na ni.
"Poslyš, děvče, ty mi někoho připomínáš.." nadhodil po chvilce.
"Ano?" zpozorněla Healey.
"Jasně, že ano-nejsi ty- kdo jsou tvoji rodiče, dítě?"
Healey si rozhodně nepřipadala jako dítě. Zhluboka se tedy nadechla a rychle to přešla. "Moje matka se jmenuje Edena Ernbachová."
"U všech všudy!" zaburácel Hagrid znenadání, až všichni nadskočili. "Myslíš Edenu Ernbachovou? Tu, co tady učila vobranu proti černý magii?"
"Ee…no, asi ano."
Hagrid se šťastně rozzářil. "S tou, s tou jsem…pamatuju se na doby, kdy tu učila. Pamatuju si jí ještě mladičkou..To bylo něco, vona a Snape si nedali pokoj. Už vod školy. Zkrátka se některý lidi nesnesou, že?"
"Snape?" zakuckala se Healey.
"Jo. Nepadli si do oka. Ale to je teď fuk. Poďte, něco sem si pro vás přichystal. Sem to vopravdu rád, že tě vidim, Healey." Obrátil se k nim zády a pomalu-jak moc je na obra pomalu?- se loudal k hájence. Ostatní se vydali za ním.
"A a jakpak se má Eden? A co taťka, kdopak je tím šťastlivcem?"
"No, totiž," ozvala se nesměle Hermiona, "Healey svého otce nezná."
"Ale jdi, Hermiono, co to povídáš?" potřásl Hagrid nesouhlasně hlavou.
"Je to pravda," zarazila ho Healey. "Fakt mi to neřekla."
Hagrid pozvedl své huňaté obočí. "Heleďte, nemluvíte vy všichni trochu z cesty? Pročpak by Eden něco takového zapírala?"
"No to právě nevíme," vztekala se Healey a supěla za ním přes zeleninové záhony.
"Však- mě je to docela jedno. To sou soukromý záležitosti. Eden asi má nějakej dobrej důvod, proč to dělá."
Mířili teď k jakési kůlničce vzadu za domem.
"Eště si mi neodpověděla, jak se má," dodal po chvilce Hagrid a sundaval z háčku klíč.
"Teď je asi na cestě," odpověděla Healey, sledujíc ho, jak odemyká. V zámku cvaklo, dveře se s lehkým vrznutím otevřely a je obklopila nasládlá vůně sušených bylinek, masa a různého krmiva.
"A kampak se chystá?" zajímal se obr a vstoupil dovnitř. Dřevěná podlaha varovně zapraskala.
Healey nahlédla do kůlny. Ze stropu vysely svazky čehosi, všude byla špína a pavučiny a okénkem, tak mastným a zakaleným, že jím rozhodně nešlo vyhlédnout ven, sem pronikal tenký paprsek světla.
"No přeci sem, do Bradavic," vysvětlila.
"Šmankote, co by tady dělala?" Hagrid jí právě zmizel v zastiněném rohu a přehraboval se tím všemožným harampádím, které tam přechovával.
"Hagride, ona sem přeci jede učit," pípla Hermiona a strčila do dveří hlavu.
Obr se narovnal, ztěžka vyšel ven a v rukou držel cosi velkého.
"Cože jsi to říkala?" zamračil se.
"No…jede sem učit. Znovu. To přeci víš. Profesor Brumbál o tom mluvil u včerejší večeře."
"Jo aha," Hagrid si rukou prohrábl vous. "Tak tam sem nebyl."
"A-Hagride, co to máš?!"
"Todle?" pozvedl věc a Healey si všimla, že přes ni visí spousta zašmodrchaných provázků. Alespoň jí to tak přišlo.
"To je sedlo, mládeži."
Healey zaslechla, jak Harry, Ron a Hermiona zděšeně zalapali po dechu.
"Hagride, snad nechceš aby-nebudeš nás nutit jezdit na…pff, co já vím-" protočil Harry oči, "-třeba na kentaurech, že ne?"
"Nedej Bože, na kentaurech, to ne- A ani se jich nemusíte bát, není to nic hroznýho. Naprosto běžná věc." Nato si přes rameno přehodil samostříl a kožený vak a vyrazil k lesu.
"Hagride!" Dohnali ho a Hermiona zděšeně třeštila oči.
"Není to nebezpečné, že ne?!"
"Ale ne," zavrčel obr a vzápětí splynul s větvemi. Zoufale se po sobě podívali a následovali ho.
Šli dlouho..bez zastavení. Hrubé větve se jim odíraly o ruce a v lese byla tma a…celkově vzato i zima na to, že jinak panovalo až nesnesitelné vedro. Po chvilce sešli ze stezky a postupovali dál, kde stromky rostly tak blízko u sebe, že se jejich tenoučké, seschlé a šedým lišejníkem porostlé větévky navzájem dotýkaly.
"Skovej tu hůlku, Harry," upozornil Hagrid znenadání. "Fakt se ti nemůže nic stát."
Harry tedy neochotně uposlechl a šli opět beze slova.
Healey překvapilo, že neslyší ani zpívat ptáky, a vůbec, nějak se nic nehýbalo. Věděla, co je to za les. Byl to Zapovězený les, ten, před kterým je Brumbál varoval. Jistě, ona neměla o pravidlech co říkat, sama už tu byla, ale jen na kraji. Ne takhle hluboko. Doufala, že Hagrid ví, co dělá. Nevypadal příliš důvěryhodně..
"Už tam budem, už jen chvilku, to budete koukat," utěšoval je nadšeně, zatímco se nořili stále hlouběji, ostružinové keře se jim zachytávaly do hábitů a oni zakopávali o staré zetlelé listí, mechem porostlé pařezy a vyvrácené stromy. Zdálo se, jako by se nějakým způsobem zešeřelo a Healey vzhlédla vzhůru. Nebylo se čemu divit, nad hlavami se jim roztahovala hustá klemba korun, větví a staré, stoleté kmeny stromů byly všude kolem nich.
Když zase sklopila zrak, poněvadž nepovažovala za bezpečné příliš dlouho se nedívat na cestu, seznala, že už vidí vlastně jen…obrysy. Sebe a ostatních.
"Ach! Hagride, prosím, mám strach," kníkla Hermiona, a jak klopýtla, popadla Healey za ruku.
"Dyť už tam skoro sme, vydrž," a s tím se Hagrid sehnul, rukama jako víka od popelnic rozhrnul větve od sebe a oni vyšli na oválnou mýtinu, kterou ze všech směrů obklopovaly stromy a nebyla o nic větší, než obyčejná sportovní hala.
Postoupili více dopředu, nejistě se rozhlížejíc kolem sebe, skoro až doprostřed mýtiny a Hagrid shodil z ramen kožený vak. Sklonil se a vytáhl z něj kus syrového masa.
"Hagride- ty chceš přivolat testrály?!" zachrčel Ron vzápětí vyplašeně.
"Přece se nebojíš, ne?" uchechtl se obr a položil maso stranou od nich, pak poodstoupil. "Tentokrát je ale uvidíš, víš? Protože jináč byste mi z nich mohli spadnout." Sáhl do kapsy a vyndal lahvičku střední velikosti. "Nate, vypijte to- každej tři loky. Po tomdle pro vás nebudou neviditelný. Přinejmenším na hodinu."
"Co jsou to testrálové?" zeptala se naprosto zmatená Healey a připadala si úplně hloupě. Staré, popraskané sedlo leželo hned vedle, ve vysoké trávě.
"Totiž, vlastně takový vokřídlený koně."
"Pegasové?" Nevěřícně vzhlédla.
Hagrid se znovu uchechtl. "Ne, to ne. Také se jim říká poslové temna, protože je vidí jen ten, kdo byl svědkem něčí smrti. Ale neboj, žádní poslové- to sou jen povídačky. Jsou hrozně hodný."
Healey naprázdno polkla.
Hagrid rozvázal uzel na provazech a bodře na ni mrkl. Pak stočil svůj pohled k triu. "Tak co, už ste si zavdali, Rone, Hermiono?"
Otřeseně přikývli.
"No, tak teď jsi na řadě ty, Healey, do toho. Ať už je můžu zavolat."
Sice nijak moc netoužila po tom, aby Hagrid volal posly temna, ale co mohla dělat jiného…? Když do sebe rychle hodila odpornou průzračnou vodu, Hagrid se na ně povzbudivě zašklebil, poodešel kousíček stranou, zvrátil hlavu dozadu, přiložil si dlaně k ústům a vyrazil ze sebe děsivý pronikavý výkřik, podobný zvuku jakéhosi nestvůrného ptáka. Ještě párkrát zavolal a potom, tiší jako pěna, napjatě čekali, co se bude dít.
Mohlo to trvat sotva pět minut, když se stromy na opačném konci mýtiny pohnuly a z nich se vynořil veliký černý stín.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2011 v 12:21 | Reagovat

Hagrid je bude učit jezdit na testrálech, jo? :D tak to je hustý :D ale koneckonců se to může hodit :) stejně jsem čekala, že z něj vypadne něco bližšího ohledně Edny a Severuse, ale asi nic bližšího neví, jinak už by to omylem prozradil (jako obvykle), že? :) super, budu se těšit na další :D

2 Colette Colette | Web | 23. srpna 2011 v 13:08 | Reagovat

Ne, Hagrid toho vážně moc neví, Eden a Severus jsou oba vynikající herci, takže na jejich vztah moc lidí nepřišlo :)

3 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 25. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

Konečně jsem se dohrabala k tomu napsat komentář. Četla jsem to už dřív, ale ani nevím, proč to píšu až teď...?
No, to je jedno, kapitola byla jako vždy skvělá.
Jak to zaonačíš s Adonicou, to by mě fakt moc zajímalo. A Clue mě taky zajímá čím dál tím víc.
A co teprve Hagridova výuka jízdy na testrálech. Bože, tak té se nemůžu dočkat! :-)
Ach, Eden v Bradavicích, doufám, že se je na co těšit. Já se totiž rozhodně těším.
Kdy nás hodláš obdarovat další kapitolou???

4 Elocin Elocin | 26. srpna 2011 v 16:55 | Reagovat

Kapitolky mám ještě pořád v zásobě, ale abych si vás moc nezhýčkala, tak budou přibývat maximálně dvakrát do týdne. .:))

5 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama