Alice v zrcadle- Jo Kingsleyová, Alice Kingsleyová

7. září 2011 v 20:18 | Colette |  Knihovnička
Tuto knížku si půjčila mamka. Ale mne na první pohled velmi zaujala také, takže jsem si jí od ní vzala a začala číst. Vlastně to vůbec není ten typ příběhů, které čtu ráda. Toto je příběh reálný, který se stal doopravdy- je to příběh nemoce, o které se v posledních pár letech hodně mluví. Anorexie a toho, jak je těžké se s ní vypořádat.







Nedočetla jsem jí. A hned vám povím, proč. Čtení je to doopravdy zajímavé a čtivé. Ale nakl
adatel, autorky, nebo kdo vlastně udělal okamžitě- hned na začátku- velkou chybu. Na zadní obálku mimo jiné napsal, jak to celé skončí. Koukáte, že? Já taky koukala a nemohla tomu uvěřit. Uvěřit, že to doopravdy prozradili. Přesto jsem knížku zkusila. Jsou to vlastně dvě knihy v jedné, první část popisuje maminka Alice, popisuje, jak strašně těžké to s dcerou bylo, jak se chovala a jak to vypadalo s jejich rodinnou situací- jak moc Alicina nemoc postihla všechny členy rodiny a sebrala jim pět dlouhých let života.
Kniha mne zaujala ani ne tolik svým tématem, ale způsobem, jakým Jo Kingsleyová- matka Alice, umí psát. Jedním slovem je to zajímavé, její styl psaní úplně prozrazuje její osobu, v životě jsem se s tímto ještě nesetkala, abych si jen podle slov autora knihy, abych si ho dokázala tak úžasně představovat.
No ale teď- lehce vám shrnu děj. Jak jsem už napsala, je to příběh dívky a matky v průběhu pěti let a jejich společném boji s anorexií a obscesivní poruchou. V první části je vše vylýčeno z pohledu matky, píše, jak nenápadně a pozvolna se jim nemoc vplížila do dcery, jak to nikdo nezaznamenal a jak příšerně těžké bylo všechno to potom. Jo svou dceru absolutně nezvládala. Alice nakopla všechny kuchyňské zásuvky, čtyřikrát prošla dveřmi pokaždé jiným počtem kroků, několikrát poskočila, proskákala svou úžasně promyslenou poskakovací sestavu, provedla spoustu různých cviků, několikrát se dotkla příboru, než ho uchopila, udělala další poskakovací sestavu, než dokázala usednout na židli a teprve POTOM zvládla NĚCO sníst. Většinou jednu desetinu z toho, co jí bylo podáno k jídlu. Alice nejedla a dělala mnoho šílených věcí, které ji nakonec dostaly k lékaři, který určil diagnózu- anorexie s obscesivní poruchou dohromady. Celé to začalo, když bylo Alici jedenáct a pravý start nastal v Aliciných čtrnácti letech. Matka popisuje všechnu hrůzu, pocity bezmoci a neschopnosti, které prožívala, všechny probdélé noci a spoustu té trpělivosti a podpory, kterou potřebovala jak ona, tak Alice. Nejprve se snažili spolu s odborníky vyléčit Alici doma, jenže matka nezvládala její odmlouvání a přesvědčování, že to rajče je určitě větší, než mysleli lékaři v jídelníčku- a k tomu všechno to Alicino poskakování a běhání do schodů-dolů a nahoru, což dívku neuvěřitelně vyčerpávalo. Z Alice se nakonec stala jen kostra. Byla na tom tak vážně, že musela jít do speciálního zařízení, kde doktoři teprve dokázali zvládat její chování.

Druhá část je napsána z pohledu Alice, avšak zrovna tu jsem nečetla, protože...už jsem tak nějak věděla všechno, co jsem potřebovala. Ovšem jedno mě zaujalo, to, jak Alice popisovala sebe samu. To, jak se cítila. Je velmi zvláštní dozvědět se, že se Alice vlastně stala dvěma osobami v jednom těle. Jedna byla Anorektička, která ji ovládala, druhá ta stará dobrá Alice. Bohužel Anorektička rychle ubíjela Alici. A Alice si to všechno naprosto jasně uvědomovala. Z jejího vyprávění jsem pochopila, že člověk trpící anorexií není psychicky labilní jedinec, který nemá v mozku žádné jiné starosti, než kolik toho má sníst, aby tam nebylo moc kalorií. Z Alicina pohledu jsem si všechno představila jako v nových rozměrech. Bylo to, jako by anorexie byla nějaká nemoc, která si lítá vzduchem a nakazí vás, asi jako chřipka a vy s ní bojujete. Víte, že chcete chřipku porazit, jenže i přesto zvracíte, bolí vás hlava a tělo, kašlete a máte červený krk. Stejně tak, jako Alice věděla, že chce vyhrát, ale přesto stále poskakovala a nedokázala jíst, cítila se jako posedlá, jako by to všechno dělal někdo jiný. V dívce se doopravdy praly dvě osoby a vyhrát mohla jen jedna. Když se opijete, chtěli byste jít rovně, ale nohy se vám zapletou stejně a upadnete. Doufám, že jste to alespoň trochu pochopili a pokud ne, rozhodně doporučuji právě tuto knížku. Otevře vám oči a rozdrtí podpadkem všechny vaše předsudky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neriah Neriah | 8. září 2011 v 10:04 | Reagovat

Obsese je svině. Nemůžeš se jí bránit, protože ona ti to nedovolí.
JO, tuhle knihu jsem četla. I přesto, že jsem věděla, jak to dopadne.
A je skvělá. Nejvíce se mi líbily ty dopisy, co psala.
Znám ale knihu, která je mnohem... Hlubší, alespoň na mě tak působila. Je s tím stejným tématem, ale jen z pohledu té dívky. A je šílená.

Mumlala jsem šílené modlitby, kterým by žádný bůh nerozuměl: prosím tě, Bože, promiň, nenech mě ztloustnout, promiň, odpusť mi, Otče, můj hřích, požehnej mé matce a otci a psovi a kamarádům a promiň, děkuju za knihy, odpusť mi a nenech mě ztloustnout, promiň, že jsem zalila kytky fantou...

Tahle ukázka je... Nevím. Prostě si ji pořád pamatuju. A není jediná.
MOžná by se ti ta kniha taky líbila - jmenuje se na Dně od autorkyMarie Hornbacherové.

2 Colette Colette | 8. září 2011 v 11:44 | Reagovat

Hmm, děkuji, Neriah, tak to se určitě podívám, vypadá to zajímavě :))

3 Anetisko Anetisko | Web | 21. září 2011 v 21:14 | Reagovat

Ou jé, jasný , automaticky tě přidávám taky ;)

4 Stolid Stolid | Web | 15. října 2011 v 23:44 | Reagovat

Ahoj, podobné knihy nečtu. Jednou jsem viděla ve výloze podobnou knihu, taky o anorexie. Ale taky zase jako příliš ne štíhlá dívka, jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych měla anorexie. Nemusíte se bát, moje chuť do jídla je tak velká, že jedině mi pomůžete, když mi svážete ruky za záda.

Jinak bych se s tebou ráda spřátelila, přidávám si tvůj blog do SB.

PS: Možná se na tu knihy podívám v knihovně.

5 Sára Sára | Web | 26. října 2011 v 19:43 | Reagovat

re: ten erb na šéle mám z nálepkového alba pro HP6, prostě nálepka, obstřihnutá a přišitá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama