23. Odpolední čaj

9. července 2012 v 15:50 | Colette |  Na schovávanou
Tak přidávám poslední kapitolku z Na schovávanou 1 :) k přidání mě pobídl krásný komentář Eňi, tak kapitolku věnuji jí :)



Healey, výborně! Tak ráda tě zase vidím-!" zvedla Eden zrak od jedné z krabic a upřímně se na ni usmála.
Kabinet byl trochu větší, než by Healey čekala. Naproti oknu stál psací stůl, starý a sedřený, vlevo od něj byla masivní skříň z ebenového dřeva, menší vytrýna, dlouhý střapatý závěs až k zemi, pár obrazů a velikých truhel, ze kterých se už odlupoval lak, a několik otlučených poliček. Na stole byla starodávná lampička a všude kolem se vznášely knihy a brky, pergameny, lahvičky, zvláštní maličké přístroje, velké asi jako hodinky na ruku a zhruba pět prachovek.
"Mami-?" Jenomže pro prachovky ona sem nepřišla.
"Ach, Healey, já vím," zarazila ji Eden. "Moc mě to mrzí, ale bylo to nutné. Ty body vám samozřejmě vrátím-"
"Ale…proč?" Bylo naprosto jasné, že se neptá, proč jim vrátí body…
"Healey, odpusť mi. Vysvětlím ti to, bylo to nutné." Zopakovala a tvářila se přitom doopravdy zbědovaně.. A Healey přikývla.
Eden ji zavedla dveřmi za závěsem do svých pokojů; vypadalo to tam jako v menším bytečku. Ložnice, útulný obývák, menší skromná kuchyň, koupelna a záchod. Takhle to očividně plně stačilo.
Healey se posadila do pohodlného křesla a Eden přinesla čaj a čajové pečivo polité medem a marmeládou. Postavila stříbrný tác na malý konferenční stolek naproti a usedla.
"Vezmi si," vybídla dívku.
Healey zavrtěla hlavou. "Ne, díky." Povzdechla si a usrkla horkého mátového čaje. "Mohla bys mi to tedy vysvětlit?" Teplé medové koblížky příjemně voněly a ona na ně dostávala chuť. Ale nevezme si dřív, než pochopí, co to všechno mělo, u Merlina, znamenat. Ne, nebyla ani tak rozčilená…Zklamaná a zmatená. To by se hodilo spíše.
"Ano. Zapomněla jsem tě na to upozornit," Eden sklopila zrak a zahleděla se do temné hlubiny svého hrnku.
´Bože, vždyť je to ještě dítě,´ pomyslela si Healey opařeně. V té myšlence toho však bylo ještě mnohem víc.
"Healey, tady ve škole se neznáme. Pamatuješ, proč vlastně…to muselo být tak, jak bylo? Proč jsi nemohla žít se mnou?"
Ano, ovšemže se na to pamatovala. To ti smrtijedi, ale…copak si snad její matka myslí, že až se bude procházet po chodbě, zpoza nějakého gobelínu na ni vybafne Voldemort a pokusí se ji zabít?
"No jistě," přitakala.
"Ve škole jsou smrtijedi," pronesla Eden vážně.
"Cože?" uchechtla se Healey zle, a jí přeběhl mráz po zádech. To děvče se podobalo Snapeovi víc, než si myslela.
"To není legrace!" Eden sebrala všechny síly pro svou koncentraci. "Jsou tu děti smrtijedů. Některé už jimi možná jsou- Malfoy, Goyle, Crabe, Carrovová, Jelleyová-"
"Kdo?!" Healey se málem zadusila čajem. Clue? "Jak bylo to poslední?" Clue jí sice nebyla sympatická ani trochu, ale, že by byla…nějak spřízněná se smrtijedy? To bylo skoro absurdní, ona na to vůbec nevypadala.
"Jelleyová. Myslím, že Clue," zopakovala Eden zaraženě.
"Ta je se mnou ve sboru!" vykřikla Healey překvapeně. A Malfoy…něco jí to jméno říkalo…No ano, nebyl to ten…tenkrát na Obrtlé?
"Kde, že?" nechápala Eden a svraštila obočí.
"Chodím do bradavického sboru. Taky jsem ti to zapoměla říct. Ale to fuk. Ta holka za mnou pořád leze!"
Eden potřásla hlavou. "Tedy- určitě si jí nevšímej, to není dobré. Sbor? Eh-to..to počká…Ale, prostě, nebylo by dobré, kdyby se smrtijedům doneslo, že..jsi má dcera..ano?"
Healey se natáhla pro sladké pečivo. "No…ano. Dám si pozor. A proč vlastně?"
"To já přeci nevím-!" zaúpěla Eden zoufale. "Zkrátka jdou po tobě nebo po mě, tak si sakra dávej pozor-!" Povzdechla si. "Promiň," hlesla potom už mírněji, když postřehla Healeyin vyděšený výraz. "Jen..Vysvětli to i všem svým kamarádům. Bude to tak určitě lepší. A mimochodem, už kvůli tomu útoku na Bradavický expres si hlídej všechny kolem sebe. Vůbec se mi to nelíbí. Není nejlepší motat se kolem Harryho Pottera."
"Já se kolem něj přeci nemotám!" zachrčela ohromeně Healey. "Je tam jen Ron a Hermiona a-"
Eden se krátce nuceně zasmála. "No tak, klid, nemyslela jsem to vážně. Jasně, že se kolem něj nemotáš, chtěla jsem tím jen říct, že by bylo lepší držet se od toho chlapce dál."
Healey chápala proč. Byl to cvok.
"Jo, a ptal se na tebe George. Měla bys mu napsat," dodala znenadání Eden.
Healey cítila, jak rudne. "A proč bych to měla dělat?" opáčila, jako by nic.
"Ale jdi, vždyť to se pozná."
Healey měla sto chutí zeptat se, CO jako se pozná. Nechtěla však soustřeďovat Edeninu pozornost i nadále na George a tak raději svižně obrátila směr hovoru. Už tak měla v hlavě pořádný guláš z George a Daniela.
"A když už jsme u toho napadení vlaku, pamatuješ na Juliette? Tu dívku, která se mnou byla u zkoušek."
Eden se na chvilku zamyslela. Pak však váhavě přikývla. "Tu francouzku?"
Pokojem se příjemně linula vůně čaje a pečiva, slunce, mokré trávy, starých knih a otevřeným oknem k nim doléhalo štěbetání studentů, co si užívali venku před hradem. Všechno dohromady to tak tvořilo příjemnou pohodovou kulisu.
Healey si vzala další marmeládový koláček a přikývla. "Docela jsme se spolu bavily. Ale…"
Tón jejího hlasu Eden napověděl. "Co se stalo?" vyděsila se.
Healey statečně polkla. "Do našeho kupé," Eden zezelenala s rukou napůl cesty k ústům, "se dostali dva smrtijedi. Bránily jsme se, co to šlo. Byla to hrůza.." Naskočila jí husí kůže, jak se jí vše znovu vybavilo. "Všude byl zmatek a děs a…on jí zasáhl."¨
Eden zalapala po dechu. "Bože můj, a co bylo potom?!"
Healey jí to všechno podrobně vylíčila. Už se to nevrátí. Bylo to pryč. A ony tam seděly dlouho, u stolku s čajem."..nikdo neví, co s ní je," dokončila směrem ke značně otřesené matce. "Ještě stále leží na ošetřovně v bezvědomí…nebo čem vlastně," dodala, když si vzpomněla na to, co četla v těch hnusných poznámkách.
"U Merlina, proč?" šeptla Eden nakonec. "Proč to udělali…O co jim šlo?"
Healey to samozřejmě věděla. To ta pitomá kniha za všechno mohla! Neřekla však nic nahlas. Bůh ví, jak by to potom dopadlo. Těžce si povzdechla.
"Nemám tušení. Nešli třeba po Harrym?"
"Nevím. Je to možné." Eden se zamyšleně zahleděla z okna. Nad Zapovězeným lesem se vznášel mlžný opar, po obloze se přibližovala černá tečka- sova mířící ke svému majiteli.
"Je mi to moc líto…"
"Co?" hlesla Healey.
"Všechno…úplně všechno."
"Mami…" přisedla si blíž a objala ji kolem ramen. "Všechno je v pořádku. Zítra už půjdu na vyučování. Moje první opravdové hodiny kouzlení…A Juliette se z toho dostane. Věř tomu a bude to tak."
Eden pomalu zavrtěla hlavou. "Když… já nevím. Moc se o tebe bojím a..teď, když ty-víš-kdo- Je toho moc. I v Řádu…"
Cítily se úplně stejně. Bezmocné, samy mezi tolika lidmi, jedny z mnoha. Mluvila tiše.
"Tak proto ses zdržela tak dlouho?"

XxX

Toho dne vůbec poprvé vytáhla knihu. Když se vrátila od Eden a večer se v její kolejní ložnici zhaslo, zatáhla si závěsy a pomalu a obezřetně sáhla pro ten tlustý svazek, tu záhadu z vlaku. Už příliš dlouho to odkládala. Nemohla ji věčně schovávat. Co se doslechla od matky, v Řádu to teď nevypadalo vůbec hezky.
Zašátrala rukou kolem sebe a nahmatala lampičku. Opatrně stiskla knoflík a rozsvítila. Posunula se na polštáři o něco výš a zavřenou knihu si položila na kolena.
"Healey," Vyděšeně schovala těžkou bichli pod peřinu. Srdce jí vyskočilo až do krku., "mohla bys zhasnout to světlo?" ozvalo se z druhé strany pokoje.
"Jasně," oddechla si a utlumila zář žárovky. "Stačí?"
"Hmm…"
A pak už se neozval jediný zvuk. Healey seděla tiše v posteli a kousala se do rtu. Její já prudce zaváhalo, stáhlo se zpátky a odvrátilo od ní zrak.Sundala chvějící se prsty z černých popraskaných desek a utřela si je do peřiny. Připadala si nakažená. Vsáklo se jí to do dlaní, tenkrát-ve vlaku. Zatmělo se jí před očima.
"Fuj," zašeptala rychle. A v duchu dodala- ´nemysli na to!´
Odkašlala si.
Nechtěla tu knihu otevřít a nahlédnout dovnitř. Protože věděla, že teď už prázdná nebude. Ač si to jen nerada přiznávala, kniha ji děsila. Až ji otevře, bude to, jako by se znovu ohlédla k tomu dni, který se stal Juliette osudným. Už teď se nemohla zbavit myšlenek na to hrozné neštěstí, jen při tom se jí dělalo mdlo.
Zrychleně dýchala.
Přejela si dlaní po obličeji a smířeně si povzdechla. Dnes to udělá. Už ji vytáhla z její skrýše. Znovu a opatrně ji vzala do rukou. Páchla hnilobou. Ano, všimla si, kniha za tu dobu už prošla spoustou změn. Byla odporná. Hnusila se jí. Příčilo se jí na ni vůbec sahat. Nechápala, proč ji tenkrát vlastně vzala, proč ji tam nenechala ležet? Znovu. Znovu se ptala. Něco jí k ní táho a zároveň nesmírně odpuzovalo.
Její otec jí schoval. To on to byl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eňa Eňa | E-mail | Web | 9. července 2012 v 20:41 | Reagovat

Ďakujem za venovanie. Skutočne ma to potešilo. :) Tá kniha sa mi nepáči. Nech zájde za Severusom... ten jej ochotne poradí :D :D :D Eden sa zosypáva... tak nech sa zase pozbiera... Takže takýto koniec... zaujímavý... som zvedavá na 2. časť :) Hlavne na Severusa (milááška :D :D)

2 wendy wendy | Web | 11. července 2012 v 11:47 | Reagovat

Můj e-mail: riky1472@gmail.com. Napsala jsem ti vzkaz skrze zprávu autorovi, nevím ale kam ti to přijde. :-D

3 Katherine Katherine | Web | 14. července 2012 v 21:17 | Reagovat

Já se snažím komentovat, opravdu! Jen mi to moc dobře nejde :D Ale čtu velmi, velmi ráda. A na tu knihu jsem čím dál víc zvědavá. Díky za novou kapitolu :)

4 kiki-tysa kiki-tysa | E-mail | Web | 16. července 2012 v 19:53 | Reagovat

Ahoj, já žádné své modely neprodávám, takže ani u Tary není vyjímky. ;-)
Ale díky za zájem. :)

5 ZdenekK ZdenekK | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:20 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na colette5.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama